Inspirace na nový román? Novoroční výlet na Pořešín

Fotografie k tomuto článku už mám schované hezky dlouho. Stále však nebyl čas článek napsat, a poté, co jsem přišla o svého bláznivého skoro ročního boxerka Rikouška, nebyla ani síla. Přece jen to byl první větší výlet, kde jsem vzala Rikouška do hradního areálu, aby se socializoval mezi více lidmi. Zvládnul to skvěle, i když mě v rozmoklém terénu párkrát stáhl tak šikovně, že jsem se jednou svezla blátem po zadku a jednou po kolenou. Také mi dodnes zní v uších věta, kterou někdo pronesl, když jsme si s dětmi a kamarádkou dávali svačinku a kávu, a Riky na nás poslušně čekal a shlížel na hradní zdi - "Tady je nějaké nádherné zvíře."

Ano, byl nádherný, i s tím svým velkým předkusem a věčně vyceněnými zuby. Ale život jde dál a já vám tu dnes chci psát o Pořešíně, jako o možném místě, kde by se mohl odehrávat některý z mých dalších románů.

O historický román si píšete často, ovšem také si hodně píšete o duchařinu a napínavé příběhy. Já se momentálně cítím tak nějak rozpolcená, mám v hlavě několik příběhů, z nichž některé by se mohly odehrávat v současnosti, jiné v minulosti. Hrad Pořeším figuruje v mých představách už hezky dlouho a věřím, že se na něj brzy dostane. Nevím, zda to bude již letos, ale určitě do jeho zdí nějaký historický román zasadím. Tohle místo je tak nádherné, že si o to přímo říká.

Na Pořešíně se tradičně koná akce "Novoroční grog na Pořešíně" a my jsme se s kamarádkou a dětmi samozřejmě museli zúčastnit. :) Tentokrát to bylo poprvé takto ve velké skupině - dvě dospělé, tři děti a jeden "půlčlověk" - boxer. Dokonce jsme stihli i prohlídku s průvodcem. Nevyprávěl sice příliš o historii hradu, ale dozvěděli jsme se různé zajímavosti o tom, jak žila středověká šlechta, kdo všechno na hradě bydlel, jak to tam vypadalo, co obyvatelé hradu jedli, pili a jak stolovali.

Samozřejmě se někdo musel optat i na oblíbené téma turistů - kam chodili na záchod. A tak jsme se dozvěděli, kde byla "výserna", jak se tehdy toaletě říkalo, a došlo i na některé kuriozity, jako co používali ve středověku a novověku místo toaletního papíru. O látkách, senu nebo mechu už jste určitě slyšeli. Zajímavostí, která ale většinu pobavila, bylo používání živých koťátek. Ne, nedělo se to u nás, tedy alespoň jsem na to nikde v pramenech nenarazila. Tuto specialitu využívaly šlechtičny ve Francii. Bylo to prý příjemné a úsporné, protože koťátko mělo hebké chloupky, a navíc se dalo "vyprat" a "použít" znovu.

Tolik tedy malá lahůdka, kterou jsme si vyslechli. Já už o tom sice kdysi četla, ale pobavilo mě to také. Alespoň jsem si to připomněla a můžu zajímavost sdílet s vámi. :)

Pokud byste si přáli Pořešín navštívit, vřele doporučuji. Je o víkendech otevřen i přes zimu, funguje tam občerstvení, díky kterému se můžete ohřát ve velké zimě a nechybí ani hradní muzeum, kde najdete plno informací o historii hradu, životu ve středověku a podíváte se na zdařilý model Pořešína, jak vypadal v době své největší slávy.