Jaký byl můj duben a co všechno se stalo?

Duben byl pro mě pořádně hektický. Sešly se snad všechny možné akce, návštěvy lékařů apod. Hned první týden měly moje ratolesti premiéru. Dcera poprvé usedla do školní lavice, neboť měla zápis do 1. třídy. Šlo jí to skvěle a já byla zase na chvíli hrdá matka.

Ve stejný den měl synek poprvé fotbalový trénink. Bylo to trochu náročnější, protože je to vztekloun a nechtěl pochopit, že míč mu ostatní neberou a že je to součást hry. Ale nakonec šel domů nadšený.

Další týden jsem vyrazila do Žatce, kde jsem se sešla s kamarádkou knihovníci a zároveň knižní blogerkou Verunkou Bichličkou. Zařídila mi besedu se čtenáři v žatecké knihovně. Účast sice nebyla velká, ale za to samí skvělí posluchači, vlastně posluchačky. Byla to skoro beseda spisovatelek, protože mě přijely podpořit kolegyně spisovatelky a mě to moc potěšilo.

Akce se vydařila skvěle, večer jsem si ještě s Verčou a jejím pohádkovým pejskem Borůvkou prošla Žatec a ráno se vydala zpátky.

S dětmi jsem také po dlouhé době vyrazila na výlet, o němž už jsem vám tu psala - do Českého Krumlova na výstavy v Klášterech Český Krumlov.

A samozřejmě byly Velikonoce, které jsme trávily s dětmi u babiček ve městě, z něhož pocházím. Děti byly nadšené hlavně dárečky a babičky si po více než měsíci zase užily vnoučata.

Závěr měsíce jsme trochu omarodili, hlavně synek, který lehl s teplotou a kašlem. I přes nemoc však měl elánu na rozdávání. Nakonec stačilo pár dní, aby nemoc odpochodovala o dům dál.

Květen by pro mě měl být klidnější. Děti poletí s tatínkem do Egypta a já bych měla mít volno. Sice bude pracovní, budu psát a psát, ale když vás práce baví, tak to vlastně práce ani není. Zatím nemám žádné velké plány, nechám se překvapit, co májové dny přinesou.

Vaše Sabina alias Anna Beatrix