Recenze: Kirsty Manningová – Záhada rukopisu

Co můžou mít společného vražedkyně Margot Bissetová a novinářka a spisovatelka Josephine Murantová? Více, než si dokážete představit. Když je osud svede dohromady ve francouzském vězení, poznají jedna druhou skutečně výtečně. Jejich cesty se zase rozejdou, ale Jósephine i tak po letech koupí vilu na francouzském pobřeží, kde kdysi Margot žila. Román Záhada rukopisu je již třetí, který od Kirsty Manningové nakladatelství Metafora vydalo a je označován jako nejlepší z nich. Jak se mi líbil? Dokázal splnit má očekávání?

O čem je kniha Záhada rukopisu

Hlavními hrdinkami knihy Záhada rukopisu jsou tři ženy. Dvě z nich - Jósephine a Margot jsem zmínila již v úvodu. Poslední ženou je Evie, mladá vdova s dospívajícím synem, která měla za manžela Raphaela, synovce Jósephine. Jelikož byla Jósephine slavná spisovatelka, ale sama neměla děti ani nebyla nikdy vdaná, zdědil všechno její bohatství - vilu Sanary na Azurovém pobřeží i pařížský byt její synovec. Po jeho smrti se Evie musí se vším vypořádat, a hlavně dokončit přání, která v závěti zanechala Jósephine. Neví sice, kam dřív skočit, ale přání kurátora muzea, který chce uspořádat výstavu o životě a díle Jósephine, odmítnout nedokáže. Společně začnou procházet spisovatelčinu pozůstalost a hledat - mimo jiné - i její úplně první rukopis, o kterém se zmínila jen jednou v životě. Údajně jí ho nakladatel odmítl vydat. Otázkou zůstává proč? A proč se o jeho vydání nepokusila Jósephine později, když už byla slavná spisovatelka a nakladatel skočil po každém díle, které napsala?

V jedné dějové lince sledujeme Evie s kurátorem, jak se probírají spisovatelčinou minulostí, ale také svou vlastní. Odehrává se nám před očima lidský příběh o dvou osamocených bytostech, které jsou si čím dál bližší a spojuje je mnohem více než Jósephinin odkaz. Přesto mají každý své povinnosti a jsou si jich vědomi.

Druhou dějovou linku představuje minulost. Konkrétně období druhé světové války, kdy Jósephine působila jako novinářka a byla součástí odboje. Za svou činnost byla zavřena do vězení a odsouzena. V cele se potkala s Margot. Mladou dívkou, která byla odsouzena za vraždu. Pracovala jako služebná ve vile Sanary a jednoho dne dostala úkol - na luxusním večírku své paní zinscenovat smrt jakési dámy. Když ale zazněl výstřel, padla ona dáma k zemi skutečně mrtvá. Margot přitom byla přesvědčena, že střílela do vzduchu.

Sledujeme zde obě ženy, jak se potýkají s těžkým životem ve vězení, ale především pak na nucených pracích v německé továrně na viskózu, kde mnoho žen zemřelo kvůli nebezpečným chemikáliích, s nimiž bylo nutné pracovat. Tato linka je opravdu velice zajímavá a bavila mě mnohem více než dějová linka s Evie.

Můj názor:

Od knihy Záhada rukopisu jsem měla velká očekávání. Četla jsem na ni samé pozitivní ohlasy a faktem je, že byla opravdu zajímavá. V mém případě však ne tolik, kolik jsem očekávala. Zápletka byla velmi průhledná - už dříve, než v polovině knihy mi bylo jasné, co se v minulosti odehrálo a jak to může ovlivnit budoucnost. Také vražda, kterou údajně Margot spáchala, mi byla celkem jasná. Vraha jsem určila na první dobrou, tedy mnohem dříve, než o něm začala autorka ústy Jósephine a Margot spekulovat.

Rozhodně mě více bavil příběh, který se odehrával v minulosti. Má velkou hodnotu především ve svědectví, které přináší z válečné doby. Nedokázala jsem si představit, co ženy prožívaly za války v továrnách a na nucených pracích. Vůbec jsem netušila, jak je výroba viskózy nebezpečná. A také pohled do francouzského vězení byl hodně zajímavý, stejně jako činnost Jósephine za války. Oproti tomu bylo hledání rukopisu a chystání výstavy v dějové lince s Evie zbytečně zdlouhavé a místy až nudné.

Knihu hodnotím nadprůměrně, avšak má očekávání naplnit nedokázala. Uvidíme, pokud se někdy dostanu k dalším dílům autorky, jestli mě zaujmou více. V každém případě je Záhada rukopisu velmi čtivá a od poloviny jsem se od ní už neodtrhla. Potřebovala jsem vědět, jestli pravdu odhaduji správně, nebo se mýlím.

Hodnocení: 85 %

Za knihu Záhada rukopisu moc děkuji nakladatelskému domu Grada a nakladatelství Metafora, které ji vydalo.

Knihu můžete zakoupit ZDE.