Recenze: Veronika Černucká – Píseň beze slov

Detektivky Veroniky Černucké jsou takové mé must have! Podle mě tato autorka píše tak skvěle, že si ji dovolím označit za českou královnu detektivek. Její knihy jsou totiž hodně podobně koncipované, jako knihy světové královny detektivek Agathy Christie. I když... Píseň beze slov je trochu jiná. Vrací se v čase až do dob druhé světové války a otevírá téma válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Veronika si tentokrát ukousla pořádné sousto. Jak se s ním vypořádala?

V knize Píseň beze slov se opět objevuje její již známá a oblíbená vyšetřovatelka Tara, která se ničeho nezalekne a všechno vyřeší. I když má občas schopnosti superženy, líbí se mi její břitký humor a svérázné vyjadřování. Tara se s ničím nepáře, ale dokáže se skvěle přizpůsobit společnosti, v níž vyšetřuje. Tentokrát se dostane do kruhů Juda, což je společnost zabývající se zločiny, jichž se nacisté dopustili na Židech. Pohybuje se ve vysokých kruzích, mezi boháči, ale také mezi lidmi, kteří si prošli neskutečným utrpením.

Na počátku příběhu je fotografie, která je nalezena v muzeu v Olžince. V bývalém polském koncentračním táboře, kde nacisté shromažďovali židovské děti. Na fotografii je Heindrich Himmler, Josef Mengele a bývalý hlavní dozorce Olžinky, který byl nazývaný Bestie z Olžinky. Fotografie se dostane do rukou slavného skladatele a bývalého manžela Hannah, jejíž dědeček založil organizaci Juda peněžně podporující muzeum v Olžince. Skladatel zažije šok, když v Bestii z Olžinky někoho pozná. Ukradne ji a nejspíš se rozhodne tuto osobu s fotografií konfrontovat. Jak to dopadne, se nedozvíme, protože je nečekaně zavražděn. Taru si najme matka mrtvého skladatele, operní diva a docentka na univerzitě, kterou nikdo nemá příliš v lásce. Tara se případu ujme, ale netuší, kam až ji kroky dovedou a co všechno při pátrání vyjde najevo.

Píseň beze slov je čistokrevná detektivka, v níž opět autorka předkládá dokonale zamotaný příběh s vodítky i falešnými stopami. Sledujeme řadu podezřelých a příbuzných zavražděného, aniž bychom tušili, jaká tajemství skrývají a jestli nějaká vůbec mají. Stejně jako v knihách Agathy Christie se nejprve nezdá vrahem být nikdo, a nakonec jsou podezřelí téměř všichni.

Píseň beze slov byla vynikající nejen jako detektivka. Myslím, že tématem zločinů proti lidskosti si autorka zvolila opravdu náročnou práci, které se však zhostila velmi bravurně. Vše zní uvěřitelně, dokonce jsem si googlila, jestli jsou všechny postavy fiktivní (samozřejmě kromě zmíněného Himmlera a Mengeleho), nebo zda vycházela ze skutečných událostí.

Tato kniha je skutečně výborná a jsem přesvědčená, že je nejlepší, jakou zatím autorka napsala. Už teď se těším na další Tařino vyšetřování. A vám ji rozhodně doporučuji k přečtení. Jen si na ni vyhraďte dost volného času. Nedá se totiž odložit. Ať ji nečtete do noci, jako já.

Hodnocení: 5/5

Knihu Píseň beze slov vydalo nakladatelství Moba a zakoupit ji za výhodnou cenu můžete třeba ZDE.