Že by vánoční zázrak?

Pavla toho moc nenaspala. I když byla z bruslení a tahání Marečka sedřená jako pivovarský kůň, celou noc se převalovala. Kupodivu se cítila ráno celkem odpočatě. Byla ráda, že těhotenství téměř nevnímá. Kdyby si nedávno nechtěla obléknout džíny, co už neměla dlouho na sobě a nezjistila, že už jí roste bříško a nedopne je, vůbec by nevěděla, že je těhotná. Ještě aby ji do toho kolotoče s klukama a s její prací sužovaly nevolnosti.

Vstala v půl osmé a nachystala klukům k snídani kakao a vánočku, kterou nepekla, ale kupovala. Dřív dělala vánočku svou vlastní, ale stejně jako mazanec nebo kynuté buchtičky s krémem je kluci měli raději kupované. Těsto nebylo tak hutné, za to bylo krásně vláčné. Kdyby Pavla udělala svou vlastní vánočku, nejspíš by si ji musela také sama sníst. A to by rozhodně nebyla dietní strava. I když teď nějaká kila navíc neřešila. A neřešila je vlastně ani před tím. Honza na tohle nekoukal. Nekritizoval, jestli má nějaký faldík nebo pár kilo navíc. Byla ráda, že alespoň v tomhle je Honza normální. Pro něj bylo důležité, jaká je žena uvnitř a jak se s ní cítí. To se jí líbilo a zároveň jí to dodávalo sebevědomí, které jí Zbyněk přehnanou kritikou postupně zničil.

V osm šla kluky probudit, ale byli už na nohou. Zklamaně stáli u dveří na terasu a pozorovali, jak se bílý sníh přes noc proměnil v bláto. Na terase zůstaly velké mokré kaluže, které bude muset Pavla koštětem nahnat k odtokové gule. Dělníci, kteří terasu renovovali, se příliš nepochlapili. Byla udělaná pěkně mizerně. Když Pavla vodu nenahrnula k odtoku, sousedce pod ní prosakovala vlhkost do obýváku.

"Mami, už tam není žádnej sníh," zamumlal Mareček zklamaně.

"A navíc prší," žaloval na počasí jeho bratr.

"Já vím, viděla jsem. Je to škoda. Ale přece si nebudeme kazit den počasím. Nezapomeňte, že je dneska Ježíšek." Chlácholila je Pavla a chystala každému na postel oblečení.

"Nejdřív snídaně a až pak se oblečete. Budete mít sváteční oblečení, tak ať nemáte na košili fleky od kakaa," zdůraznila a odešla do kuchyně, aby si zalila kávu.

V devět hodin se ozval zvonek. Zbyněk byl na minutu přesný. Vyzvedl kluky, brblal, když se oblékali do teplých bund a zimních bot a trvalo jim to podle něho celou věčnost. Pavla se raději kousla do jazyku, aby to nekomentovala. Za chvíli zmizí a uvidí ho až kolem druhé, až bude kluky vracet. Doufala jen, že se jí nebudou kluci snažit přesvědčit, ať u nich táta zůstane i na večeři a rozbalování dárků.

Dříve jejichž Štědrý den začínal odjezdem k babičce do Kaplice, kde strávili dopoledne, snědli nějaké chlebíčky, rozbalili dárky od babičky a po kávě se vydali domů. Kluci si hráli, Zbyněk topil a nosil dřevo do sklepa (jako kdyby to nemohl udělat den předem a na Štědrý den si raději s dětmi hrát), a Pavla chystala večeři. Dnes to bude podobné, jen bez Pavly a posléze naopak bez Zbyňka. Domluvili se, že si je Zbyněk ráno vyzvedne, pojede s nimi do Kaplice a kolem druhé jí je zase vrátí. Pavla tak měla spoustu času dodělat salát, nachystat si do prostoru v gauči zabalené dárky, aby je pak mohla rychle vytáhnout a dát pod stromeček, zatímco kluky nažene do pokojíčku hlídat Ježíška.

Zrovna, když měla ruku ponořenou do bramborového salátu, aby ho dostatečně promíchala, ozval se telefon. Pavla poznala melodii, kterou měla nastavenou jen u Honzy. Hned věděla, kdo volá. Rychle proto ruku vytáhla, olízala, co se na ni nalepilo, pak si ji rychle opláchla a zvedla telefon.

Samozřejmě to nestihla. Ve chvíli, kdy klikla na zelené sluchátko, Honza to položil. Vytočila jeho číslo, aby mu zavolala zpět a čekala, až to zvedne. Byl rychlý. Stačil jeden vyzváněcí tón.

"Ahoj miláčku," ozvalo se v telefonu a Pavlu píchlo u srdce. Volá, jako by se nic nedělo. Pro něj se vlastně tyto Vánoce nic nemění. Je zvyklý být jen s rodiči a dcerkami. Asi po něm nemůže chtít, aby ji pochopil.

"Ahoj," pípla a snažila se, aby nebylo v jejím hlase poznat, jak je jí smutno.

"Nevěděl jsem, jestli nevolám moc brzy. Ty jsi asi zrovna vyprovázela kluky, viď?"

"Ne ne, ti už odjeli před půl hodinou. Dodělávám salát a měla jsem omatlanou ruku, tak jsem to nemohla hned zvednout."

"Aha, tak to jo. A řízky už máš taky nachystaný?"

"Mám. Obalila jsem je už včera. Myslela jsem, co budu mít dneska práce a asi se tu budu do dvou kousat nudou."

"Hm, to je škoda," povzdechl si Honza tak teatrálně, až to Pavle připadalo přehnané. "Já jsem v noci nemohl spát, tak jsem hodně přemýšlel. Stýská se mi po tobě."

Pavla zbystřila. Že by přece jen změnil názor a strávil s ní aspoň kousek Štědrého dne? Alespoň do těch dvou, než se kluci vrátí?

"Mně se taky stýská, ale co naděláme. Nabízela jsem ti, ať jste s holkama tady, ale nic jsi na to neřekl."

"Ja vím, hodně jsem to promýšlel, ale nemůžu nechat naše o Vánocích samotné. Nikdy to tak nebylo a asi by to nenesli moc dobře."

"Hm..." zahučela smutně Pavla. To má být omluva? Nebo jen výmluva?

"Já vím, že už to máš u sebe všechno nachystané, stromeček, dárky a tak... A taky vím, že jsem se měl asi odhodlat dřív, ale nevěděl jsem, jestli bys mi nedala košem."

"Kvůli čemu?"

"No, my u tebe být nemůžeme. Ale ty s klukama bys Štědrý den u nás strávit mohla. Na přespání je tu místa taky dost. V pokoji pro hosty jsou dvě postele, takže..." Honza nechal konec záměrně otevřený a čekal, co na to Pavla řekne.

Chvíli to trvalo, než jí došlo, co vlastně po ní chce.

"Ty myslíš, že bychom měli dneska přijet k nám? Až se kluci vrátí?"

"Přesně tak." Honza se usmál a Pavla jeho úsměv vycítila i přes vzdálenost, která mezi nimi byla. Však nebyla tak velká. Honza bydlel ve vsi kousek od Budějovic.

"Teda, jestli chceš. Jestli ti nevadí, že večer s námi budou jíst a rozbalovat dárky i naši."

"No, vlastně, proč ne?" usmála se i Pavla a měla pocit, že jí srdce dělá v hrudi kotrmelce. "Vůbec mi to nevadí. Naopak. Miluju, když se o Vánocích sejde celá rodina."

"No tak to je skvělý, tak už není co řešit. Až kluci dorazí z Kaplice, posaď je do auta a přijeďte. To jídlo můžeš nechat třeba na zítra. Přijedu k tobě a uděláme si spolu hezký večer. Nebo vezmi něco k nám. Teď mi došlo, že asi nejíte kapra, viď?"

"No, to nejíme. Ale to nevadí. Vezmu to sebou. Klidně i salát, ať je ho dost."

"Ten nech na zítra pro nás. Když jsem včera mámě navrhnul, že byste tu mohli být s námi, navařila další hrnec brambor a teď to zadělává v lavoru na prádlo. Vůbec nechtěla slyšet, že byste třeba nechtěli a nepřijeli."

"Vážně?" Pavla se rozesmála. Představila si Honzovu maminku s rukama po lokty v lavoru. Ani trochu mu to nevěřila, ale představa to byla pěkná.

"No jasně. Kdybys mě odmítla, musel bych asi přijet tajně a unést vás všechny tři k nám."

"No jo, ty seš ten nájezdník a Viking, viď?" smála se Pavla. "Tak já jdu najít nějaký velký tašky, abych do nich schovala dárky. Musím to nanosit do auta teď, když tu kluci nejsou. A doufám, že se nebudou pídit po tom, čím je ten kufr narvanej."

"Nebudou, neboj. Sbal vám do batůžku i něco na sebe a tak. Hodíš to navrch. Až pak kluci uvidí, že jsou tam jejich věci, nebudou to ostatní řešit. A já dárky z auta vynesu, až si budou uvnitř hrát s holkama."

"Tys to fakt promyslel všechno. Úplně do detailu," odtušila pobaveně Pavla.

"To si piš. Vždyť ti říkám, že jsem skoro nespal."

"Tak to doufám, že dneska neusneš dřív, než děti," špitla Pavla se šibalským úsměvem na rtech. Třeba to nakonec nebude tak zlé.

Až když položila telefon, uvědomila si, že posledních několik týdnů téměř vytěsnila problém, který se jí problémem vůbec nazývat nechtělo, ale byl tady a nešlo ho ignorovat. Celá ta záležitost ji natolik trápila, že se rozhodla přestat se tím na nějakou dobu zabývat. Přesně, jak jí řekla Martina, nechala to uležet. Fakt je, že informace, že je již v pokročilém stadiu těhotenství a tak nelze přemýšlet o nějakém potratu, Honzu šokovala stejně jako ji. A ona sama se s ní vyrovnává strašně těžko. Na druhou stranu, je matka a miminko roste v jejím těle a pod jejím srdcem. A zatím je tak hodné, že o něm ani neví.

Honza se s tím zřejmě vyrovnává po svém. Možná potřebuje opravdu čas, aby si vše promyslel a smířil se s tím, že i přes názor, že žádné další dítě už nechce, přijde ještě jedno, zcela neočekávané, navíc s ní, jakožto s novou partnerkou. Jenže jeho přístup, kdy se o celé věci odmítá bavit, ignoruje Pavliny narážky a přímé dotazy zahrává do autu, to ji opravdu neuklidňovalo. A představa, že zůstane v tomhle bytě sama se třemi dětmi, se jí ani za mák nelíbila. Už teď má všeho až nad hlavu.

Chcete vědět, jak budou Vánoce u Pavly poktračovat a jak nakonec proběhne vysněný Štědrý večer s Honzou?

Pak si nenechte ujít pokračování, které bude již zítra. :)

Tyto kapitoly budou součástí volného pokračování - druhého dílu knihy Seznamka.

A pokud ještě Pavlu a její příběh neznáte, přečtěte si knihu Seznamka, kde se dozvíte, jak to všechno začalo.