Život spisovatelky: Jaký byl můj únor

V blogu na těchto stránkách jsem si dala předsevzetí, že budu psát více nejen o tom, co píšu a čtu, ale i o tom, co dělám mimo psaní, jak žiju s dětmi a zkrátka co se u nás děje. Určitě vám sem napíšu tu a tam i nejaký kratší "psací" článek o určitých událostech, ale dnes jsem se rozhodla, shrnout pomocí slov a fotografií, jaký byl můj únor. 

I když je únor měsíc krátký, dohnal nás s dětmi "strašlivý a obávaný bacil", tudíž jsme byli téměř 14 dní zavření doma, aniž by nám cokoliv bylo, když nepočítám několik kýchnutí a dva dny s mírným kašlem. Snažila jsem se, dokud to šlo a nebylo moc ošklivé počasí, chodit alespoň do přírody na procházky, kde nikoho nepotkáme, ale izolace byla i tak dlouhá. Trávili jsme ji hlavně společenskými hrami a malováním. Já se dokonce vrátila k malbě na plátna a konečně jsem se do toho zase pořádně opřela. Výsledkem jsou dva obrazy dokončené a dva rozmalované, přičemž jeden hotový už je u nové majitelky a další čeká, až bude dokončen a přestěhuje se. 

Kromě malování jsem si pomalu promýšlela zápletku a motiv vraha v mé připravované detektivce, kterou teď v březnu začnu aktivně psát. Znamená to, že zase budu o něco méně číst, ale celkově jsem teď čtení hodně omezila. Na druhou stranu o to víc si knížku, když už po ní sáhnu, užívám. Přečetla jsem toho v únoru poměrně dost a dám vám sem alespoň fotografie toho nejlepšího, co jsem v tomto měsíci přečetla, protože video a samostatný článek o přečtených knihách chystám. 

V únoru jsem si dělala radost - a dětem také. V izolaci jsme konečně přestavěli pokojíček, bylo to docela náročné a hodně jsem přesouvala, než se mi to začalo aspoň trochu líbit. Malý prostor a hodně nábytku je vždycky problém, ale je to nutné, protože děti mají zkrátka nějak moc věcí. A dcerka chtěla za každou cenu postel u zdi, jako brácha. 

Já si udělala radost - kromě malování a nových barviček a pláten hned několikrát. Koupila jsem si své první květiny - Amarilis, rovnou dvě - jedna měla být sněhově bílá a druhá růžová, nakonec byly jedna růžová a druhá červená. Ale nevadí, krásné jsou i tak. 

Druhou radost představuje náramek z minerálů s názvem "Vůdce", jehož hlavní minerálem je císařský jaspis. 

V únoru jsem si užívala alespoň cizí - půjčené mazlíčky, když jsem ztratila svého bláznivého placatého čumáčka Rikouška. Nejprve jsem kamarádce hlídala tříměsíční štěňátko vlčáka - krásnou poslušnou Xini Provokativo, a na konci února jsme byli u našich, kde jsem využila zahrady a vypulírovala si auto. Celou dobu mi asistoval mamčin Bardík - další placatý čumák a mimochodem brácha mého Baronka, o kterém si můžete přečíst v knížce pro děti i dospělé - Příhody placatého čumáčku. 

A na závěr něco na zub - když jedu k našim, babička mi vždycky udělá vynikající vaječnou tlačenku, protože ví, jak ji mám ráda. A mamka zase peče luxusní buchtičku s ananasem, čokoládou a pudinkem, také proto, že ví, že se po ní mohu doslova utlouct. Chutná i synkovi, ovšem ten ji dlabe bez korpusu. Vždy z ní seškrábe jen náplň a čokoládu. A na mě zbyde to ostatní. 

V izolaci jsem se snažila děti zabavit a zároveň do nich dostat co nejvíce vitamínů. Zavázala jsem jim oči a nachystala tácky s dobrotami, které musely ochutnávat, aniž by viděly, co jim dávám do úst. Bavilo je to, i když máslo a sýr jim zrovna dvakrát nechutnaly.

A chlebíčky s tvarohem a rajčetem jsou mé oblíbené. K nim si vždy dávám karamelový mléčný nápoj, abych nepila pořád jen kávu, protože té mám samozřejmě během pracovních dní až až. Jsem doslova kávomil. Chlebíčky s nápojem jsem si dala jako vždy v DéKáčku, když jsem čekala na autobus od doktora. Do Budějovic totiž jezdím raději autobusem - mohu si při cestě číst a ještě si obhlídnout nějaké ty obchody. 

Jak vidíte, i když byl únor krátký, stihla jsem toho sama i s dětmi celkem dost. Budu ráda, když mi napíšete, jaký byl váš únor a jak jste se měli, nebo zda vás takovýto typ článků baví a chtěli byste je pravidelně, nebo i častěji. 

Přeji vám krásné slunečné dny, pokud možno co nejméně zatížené současnou složitou situací na Ukrajině, které jsem se v článku úmyslně vyhnula. Myslím, že je toho všude dost a je fajn přečíst si někdy článek, který se těchto událostí netýká. 

Vaše Sabina alias Anna Beatrix Bártová